Připravili jsme pro vás rekapitulaci 23. epizody naší druhé kampaně, dobrodružství Stříbrných šípů! Ale pozor, tyto rekapitulace jsou myšleny pro ty z vás, co nestíhají sledovat každou epizodu, připojili se k našim divákům až později a nemají možnost předchozí díly dohnat, nebo si zkrátka chtějí připomenout co všechno naše hrdiny už potkalo. Pokud ale máte v plánu epizodu si později pustit, tak dále čtěte jen na vlastní nebezpečí, protože jak to tak bývá, rekapitulace je plná spoilerů!
Jako se po smrti významných osobností v reálném světě vyhlašuje den smutku, dvacátá třetí epizoda se nesla v duchu truchlení za Doriana. Hrdinové se museli každý po svém srovnat se ztrátou přítele, pročistit si hlavu a posunout se dál, směřujíc k dalším krokům jejich dobrodružství.
Beatrice a Vincenzo se po nešťastném zjištění ze závěru minulé epizody rozhodli, že doprovodí Sashu, nesoucí Dorianův popel, do Sedlinky. Jak slíbili, tak učinili a po klidné tiché cestě se s ní rozloučili a znovu ji ujistili, že pokud se k nim někdy bude chtít vrátit, dveře bude mít otevřené. Když se pak vydali zpět, dostali se do lehké potyčky, vyvolané Beatriciným pocitem, že Vincenzo se okolo Sashy choval příliš necitlivě, co se Dorianovi smrti týče. Nakonec ale došli k tomu, že možná mají odlišné pohledy na to, jak se s takovou situací vypořádat, ale každopádně oba souhlasí, že si budou muset do budoucna dávat větší pozor, aby se podobným situacím vyhnuli.
Během jejich cesty se Baahir rozhodl trávit čas v Orákulu s dvěma cíli – pomáhat místním a zjišťovat informace. To se mu také podařilo, jelikož v průběhu svého snažení získal odpovědi na tři otázky. Dozvěděl se, že místní nepovažují Osud za klasickou víru, spíše za vyšší entitu a ti, co v něj „věří“ nejsou nutně uctívači, pouze se nechávají jeho vlivem řídit a tvrdí, že na sever od Silverbridge je tento vliv mnohem silnější. Dále se potkal s Emiliánem El Hosiusem, který mu prozradil, že v Madarraqu a Thiftaru se věří ve více bohů než na severu, konkrétně se tam uctívá osm velkých bohů, kteří nejsou tak jasně definováni jako božstva uctívaná jinde, nedají se rozdělit na dobré či zlé. On konkrétně je kněží bohyně Hakiyah. V neposlední řadě mu Marius Montsen umožnil nahlédnout na Lanajmat. Ukázal mu skrze magii tajemnou horu, bez zjevného vchodu, avšak následně jej varoval, že nevěří tomu, že Lanajmat je místo, kam by Baahirova cesta měla v blízké době směřovat.
Mezitím, Alius a Effi dorazili na Faneé. Effi během cesty odhalila svůj nový neočekávaný talent – vaření. Jejím receptem, kterou celou posádku kapitána Johna Viertela nadchla, byla velká dávka štěstí, a ještě větší dávka rumu, přidaná do každého jídla. Dvojice hrdinů se nejdříve vydala na tržiště, kde navštívili staré známé a neváhali na každém kroku rozhlašovat, že jsou nyní známi jako Stříbrné šípy.
Po chvíli se dvojici podařilo najít opět opilého Martina Pršipláště, který jim bez větších okolků přiznal, že úkol, který mu zadali, tedy studování knih o džinech, zcela ignoroval. Effi s ním tedy zůstala, aby prokonzultovali alespoň to něco málo, co se mu podařilo zjistit, zatímco Alius se vydal za Gruldanem.
Gruldan bez překvapení čekal v Temnozáři a když mu Alius předal onu osudnou růži, která stála Doriana život, vyplatil slíbenou odměnu, stejně jako peníze za Barnabáše Břitvu. Následně, poté co mu Alius věnoval knihu, kterou pro něj skupina získala, se navíc rozradostnil a odměnil jej ještě magickou helmou sloužící k přeloží neznámých jazyků a písem. Alius se z Gruldana ještě pokusil získat nějaké informace o úkolech, které jim zadává, ale rychle pochopil, že to nemá smysl, půjčil si od něj alespoň komunikační mušli a vydal se zpět za Effi.
Avšak zatímco Effi byla Pršipláštěm testována, co se její trpělivosti týče, a rychle si uvědomovala, že se od něj skutečně nic nedozví, k Aliovi se cestou dostaly ony tragické zprávy – Beatrice jej informovala o Dorianově osudu. Alius zareagoval tak, že si v Temnozáři vypůjčil sekeru na dřevo, odvedl Effi stranou od civilizace, vzal si její kladivo, dal jí sekeru a narovinu jí smutnou novinu řekl. Effi nejprve zmizela do stříbrného šípu, snažíc se kontaktovat Ronalda, ale když se to ukázalo jako bezúčelné, popadla sekeru a vylila si svůj vztek na blízké stromy. To vedlo k tomu, že Alius přiznal, že své emoce takto ukazovat neumí a po dlouhé diskuzi uzavřeli s Effi dohodu – ona jej naučí, jak lépe dostávat emoce ven a on zase zapracuje na jejím sebeovládání. Tímto tréninkem strávili celý týden. Navštívili taktéž Sunnyho a Broxla, ale prakticky nic nového se od nich nedozvěděli. Alius návštěvu alespoň využil k tomu, že oficiálně založil spolek Stříbrných šípů a Effi zase koupila všem suvenýry a vyřezala šachovou figurku Doriana.
Mezitím se Beatrice a Vincenzo vrátili do Silverbridge a spolu s Baahirem zjistili, že situace ve městě je stále napjatější kvůli nepřítomnosti pana Chamberledge, který se stále nevrátil z výletu, a nepokoje vyvolané trvajícím Bernardovým zatčením sílí. Ve městě se údajně začínají objevovat „temné postavy v pozadí“, jednotlivé rody vytvářejí aliance a spřádají intriky, zločinnost sílí a nikdo z rodiny Chamberledgových se nechce zapojovat, dokud se Karl nevrátí. Hlavní slovo ve městě by tak měl mít jistý admirál Šipka, ale ten je na moři a je možné, že se vrátí klidně až za měsíc.
Vincenzo se v reakci na toto zjištění rozhodnul, že se pokusí Chamberledge najít, ale nepodařilo se mu přijít na nic jiného. Nikdo neví, kam Chamberledge šel, jak přesně cestoval, nikdo ve městě ani kolem jej neviděl a údajně je to normální jev, který se opakuje každý rok.
Baahir oproti tomu zaujal roli ochránce běžných lidí. Nemotal se politikům do cesty, ale bránil nevinné občany před vzniklým chaosem. Tím se samozřejmě udělal nepřátele, což vedlo například k vykradení jeho pokoje, ale nižší vrstvy si o něm začaly povídat jako o hrdinovi. Během jeho eskapád měl Baahir navíc živý podivný sen, ve kterém se objevil uprostřed pouště spolu s malým šakalem, který mu ukázal vizi starého chrámu, obklopeného viktoriánským městem. To se Baahirovi rozpadne před očima, zazní slova „Brzy budeš další na řadě“ a málem jej pohltí obrovská lebka. Když se vzbudil, měl na noze nekrotickou ránu, jako od kousnutí šakala.
Beatrice se mezitím rozhodla vytvořit Sending stone, navzdory tomu, že jí Gruldan jasně dal najevo, že ho odmítá zaplatit. Vydala se kvůli tomu i na univerzitu, aby získala užitečné informace, ale její sestra jí naneštěstí oznámila, že madam Albellac osobně jí přístup do kampusu zakázala.
Zatímco všichni byli uprostřed svých prací, prvního Hořečnanu se z Faneé konečně vrátili Alius a Effi. Skupina se po delší době sešla v kompletní sestavě, všichni si navzájem povyprávěli o tom, co za poslední dny dělali, a následně se shodli, že jejich dalším hlavním cílem by mělo být hledání nalezení Chamberledge. Alius tak všem slavnostně dal podepsat zakládající listinu spolku Stříbrných šípů, na kterou sám napsal i Dorianovo jméno, a pak se spolu s Baahirem vydal za Mariem Montsenem, aby zjistili o Chamberledgově zmizení víc. Montsen jim toho bohužel moc neřekl, s tvrzením, že sám nic neví, ale poradil jim, že by se Chamberledge mohl nacházet na K.O.R.D.u.
Vincenzo mezitím pokračoval ve svých pochůzkách kolem města, Effi se neúspěšně snažila kontaktovat Ronalda a Beatrice dokončila práci na Sending stonu, který následně poslala Gruldanovi. Něco zlomového se ale stalo až devátého Horečnanu – kapitán Orwell byl vypuštěn z vězení. A tak, rána toho dne rozzlobený kapitán vtrhl do hostince před skupinu, tahajíc Idila, se slovy: „Kde je Dorian?“
- Co přinese znovusetkání s kapitánem Orwellem?
- Podaří se skupině nalézt pana Chamberledge?
- A pokud ne, jak se vyvine situace v Silverbridgy?
- A co znamenala Baahirova vize, která otřásla nejenom jeho postavou?
Na to odpoví další pokračování dobrodružství Stříbrných šípů!